Ahoj, tak o víkendu jsem byla volit v Římě a spojila jsem to s výletem. Byla jsem tam s Catrinou a protože ona už tam jednou byla, tak mi ukázala všechna hezká místa, tedy ne všechna, ale ta nejdůležitější. Spaly jsme v hostelu, což byl vlastně byt v jednom domě a byly jsme v pokoji pro 6 osob.

Ahoj, tak dnes jen v rychlosti!

Včera byl Welcome Erasmus Day na městské radnici pro všechny univerzity. Ráno jsme šly s Pinar za učitelem na AJ, abychom se dozvěděly, v jaké jsme skupině (horší nebo lepší) a zeptaly se ho, jestli nevadí, že půjdeme na Welcome Day. Řekl, že jsme obě v lepší skupině a že určitě ať jdeme, že to nevadí. Hledání správného vstupu do radnice vypadal asi stejně jako hledání učebny ve škole. Budova radnice je opravdu velká a má víc vchodů, tam kde je východ, nemůžete jít dovnitř. Už u tohot východu jsme se potkali s jedním klukem s Maďarska a zeptali jsme se policistů, kde je vchod (hlídali to tam). Ukázali do prava a řekli "sinistra" - až na to, že sinistra je doleva... No ukázali rukou doprava, šli jsme doprava. A tak jsme šli a šli a neviděli jsme žádný vchod, ani nápis, až jsme obešli skoro celou budovu, asi v půli cesty jsme potkali ještě dva kluky z Turecka, tak se k nám připojili. Když jsme znovu přišli k onomu východu z radnice, tak jsme zkusili ještě jinou cestu, potom jsme se zase vrátili a naštěstí jsme potkali milého kluka, který nám přesně ukázal, kde je vchod. Byl to takový malý boční vchod, takže nás před tím opravdu nenapadlo, že by to mohlo být ono, ale bylo. Welcome day byl ve druhém patře. Našli jsme to už dobře. Mělo to začínat 9:15, ale co myslíte, my přišli asi 9:40 s tím, že je to blbý, že jdeme pozdě, ale ještě nic nezačalo. Začátek byl až za cca 10 minut po našem příchodu. Bylo to zajímavé, byla tam i moje "oblíbená" koordinátorka Francesca a všichni hezky mluvili a co se mi líbilo nejvíc - jedna vietnamka, která studuje PhD.  a v Itálii je už třetím rokem, říkala: "Co opravdu potřebujeme v Itálii (a hlavně v Neapoli) je být trpěliví, ano trpělivost." A s tím musím nic než souhlasit, také jsem se s ní potom bavila a byla moc milá. Když to skončilo, bylo občerstvení - mini pizzička a mini croissant a džus nebo kafe. Pak jsme šla do školy a pak na koleje.

Dnes jsem vytiskla změny v Learning Agreement a šla jsem na English for Tourism a potom za Francescou - tááák, co myslíte - na Welcome Day na radnici mi řekla - budu v kanceláři od 11:30 - 13:30. Já přišla přibližně v 11:50 a Francesca? S úsměvem na tváři ve 12:30. Následně tam něco řešila s různými lidmi, s kterými přišla, a pak přišel pan Piromallo, ať mu dám dokumenty k podpisu a vše mi bez problému podepsali. Co vám ale musím upřímně říct - dnes jsem to brala tak, že jsem čekala pouze 50 minut a to vůbec nemyslím ironicky!

Zítra jedem s Catrinou do Říma - HURÁ VOLIT a prohlídnout si Řím. Už se těším.

A kdybyste chtěli - níže se můžete podívat na video z Welcome Erasmus Day. Hledejtev čase 0:37 - 0:41, 0:50 - 0:52, 1:04.

Ale pokud byste po mě chtěli vysvětlení, co ve videu italsky říkají, opravdu netuším ani slovo. Pardon.

https://www.youtube.com/watch?v=S-Kn4JhANzA

Mějte se a smějte se! Za 2 měsíce jsem doma! 

 Ahoj všichni! Zdravím vás z Itálie! Dnes jsem tu přesně 4 týdny, takže musím něco napsat. Ve škole to celkem jde, nebudu tu popisovat, jak probíhají hodiny, ale spíš vám napíšu jak probíhala jedna hodina v pondělí. Měla jsem angličtinu a samozřejmě jsou tam jen italští studenti a já. Dělali jsme velice záživnou činnost (pro

Ahoj věrní čtenáři! První oficiální týden školy mám za sebou, sice některé předměty mají výuku až od příštího týdne, ale většina předmětů začínala tento týden. V pondělí, jak jste se dočetli v minulém článku, byl Welcome Day pro Erasmus studenty. V úterý jsem již šla na první oficiální hodinu předmětu

 Ahoj, tak nebojte se, nebudu psát každý den, ale dneska mám nějak náladu a chuť se s vámi zase podělit o další zážitek. Dnes byl Erasmus Welcome day na naší univerzitě. Začít měl v 11 hodin, ale jestli víte, jak to chodí v Itálii, musí vám být jasné, že začal o trochu později. Dozvěděli jsme se různé informace o studiu, většinou se mluvilo

          Ahoj, takže se vám hlásím po celých čtyřech letech! Ano, tak dlouhá doba uplynula od toho, kdy jsem byla naposled na delší čas v zahraničí a to na Erasmu v Litvě. Ještě teď nemůžu uvěřit tomu, že jsem se na Erasmus přihlásila znovu a ještě do země, kde vám angličtina moc platná nebude - a to

 Ahoj, ahoj, ahoj, tak tohle je pravděpodobně poslední článek z Litvy (pokud mě nechytne psací nálada), protože dnes je pondělí a už v pátek ráno odlétáme z Vilniusu a zítřek je můj poslední celý den v Kaunasu! Jsem na sebe pyšná, protože jsem dnes dopoledne dopsala poslední seminárku, která má 15 stránek! Psala jsem ji asi tak 3 nebo 4 dny dohromady (už jí píšu tak 2 týdny s přestávkami) a dnes dopoledne jsem konečně napsala úvod a závěr a práci jsem poslala! Jen teď budu doufat, že mi tu práci uzná. :D To by bylo fakt špatné, kdyby mi jí ještě neuznala a napsala mi, že je špatná, nebo tak něco. Za chvilku se půjdeme s Jančou odhlásit z knihovny, ze Student Affair Office a z International Office a ve středu se půjdeme odhlásit z kolejí a odjedeme. Už se těším domů, protože teď už tu nemám co na práci a navíc všichni odjíždějí, takže se stále s někým loučíme a už je to takové smutné, že se nám prostě chce domů.

Ve Vilniusu ve čtvrtek se půjdeme projít po městě a na to se těším, protože Vilnius je krásný. Taky se možná uvidím s Radkou, se kterou jsem tu byla o prázdninách na EILC kurzu. To se ještě musíme domluvit. =) Nevím, co bych vám ještě napsala, to byl jen krátký článek, co budu dělat a že se těším domů. Tak vám posílám pusu. Pac a pusu :-*

Ahojky moji milí čtenáři. Opravdu už mi tu zbývá posledních 10 dní a vůbec se mi tomu nechce věřit, protože to hrozně uteklo. Už nechci omílat pořád dokola, jaký byl EILC kurz, takže už vám s tím nebudu zdržovat, ale zaměřila bych se na samotné studium na Erasmu. Teď jsem tu od začátku semestru 3 měsíce a týden, na jednu stranu mi to nepřijde moc dlouhá doba, ale je to stále čtvrt roku. Za čtvrt roku si v zahraničí zvyknete, ale jen pokud máte kolem sebe super lidi, které jsem já naštěstí měla, a proto jsem to tu hezky prožila a nestěžovala jsem si. Samozřejmě jsem měla občas špatnou náladu a těšila jsem se domů a chtěla jsem domů, ale stále převažují pozitivní věci, jako poznání nových lidí ze všech koutů světa, cestování, jiný přístup ke studiu a samozřejmě – zdokonalení se v angličtině.

 Tak včera byl fajn den, sice jsem neudělala nic do školy, ale viděla jsem na vlastní oči Ban Ki-moona a taky naši úžasní tenisti vyhráli Davis cup!!! (Větší radost mám z těch tenistů.) Za měsíc a kousek jedu domů a každému, kdo má tu možnost jet na Erasmus, bych to jen a jen doporučila. Uvědomíte si, jak máte rádi svou zem a jestli vám vůbec chybí. Mě chybí, ale spíš mi chybí lidi, kteří v ní žijí a mluví krásnou češtinou. Upřímně? Litevština mě už neskutečně štve, protože ji slyším všude. Ve škole, v klubu, na koleji, venku... prostě kam jdu, tam slyším litevštinu. Obdivuji lidi, co sem jedou na rok, protože na to už bych ale opravdu neměla. Asi před měsícem mi přišla nabídka jak z české, tak z litevské uni, jestli si chci prodloužit pobyt. Tak jsem se jen usmála a řekla jsem si, že opravdu nechci.

Teď mám hodně práce, takže se nadcházející dva týdny do konce výukového období opravdu nudit nebudu, pak už bude prosinec, kdy budu mít zkoušky (4) a bude to znamenat, že za necelé 3 týdny budu doma. Samozřejmě, že tenhle měsíc uteče nejpomaleji, protože jak je zvykem, čím víc se někam těšíte, tím pomaleji to utíká. Za 10 dní mám odevzdat dvě práce – jedna je esej a má mít libovolný počet slov, ale má se tam využít pozorování litevské společnost a teoretické poznatky z knížek, které jsme četli atd. atd. takže je to docela složité a další práce má mít 7-12 stránek (takže 8) a to má být zase založené na čtení jedné knížky, kterou ještě nemám, ale doufám, že ji budu mít od pátku do pondělí. Další práce bude mít kolem 20 stránek, ale nevím téma a nevím do kdy a poslední práce to bude esej kolem 5-7 stránek, ale tady je na esej poměrně dost požadavků. Takže tohle jsou mé práce, které musím napsat a nezačala jsem ještě s ani jednou. S jednou esejí čekám na schválení tématu a s další musím vymyslet téma, do toho budu mít ještě další ústní test z francouzštiny, další psací test z francouzštiny, midterm ze Social Relations (ve středu). Ani si to nechci nikam psát, co všechno mám mít na práci protože toho je dost. Nejvíc se bojím, že nedám předmět Sociology of Deviance, protože z midtermu jsem měla 6. Nevím, jestli si pamatujete, ale známkování v litvě je od 1 do 10 a 10 je nejlepší.

Dnes ráno bylo krásné počasí, svítilo sluníčko a byl mráz a teď? Zataženo. To je taky věc, to mě na Litvě štve – počasí. Já bych asi mohla napsat samostatný příspěvek, co mě na Litvě štve, ale nechci vás otravovat negativními věci.

Další věc, kterou bych ráda zmínila, je kauza o šátkách. Docela jsem se o to zajímala, samozřejmě jen prostřednictvím internetu, ale opravdu bych vám doporučovala (jestli vás to zajímá) si přečíst oficiální vyjádření ředitelky školy, protože to, co jsem četla na všech internetových denících (idnes, ...) tak mám takový pocit, že to tak příšerně překroutily, až to není hezké. Naštěstí jsme stále svobodná země, kde můžu vyjádřit svůj názor. Představte si situaci, kdy by evropanka přijela do islámských zemí, do míst, kde všechny ženy musí chodit zahalené a vyšla by si v tričku! Co by se nejpravděpodobněji stalo? Asi by ji ukamenovali nebo něco podobného. Ale u nás v Evropě všichni prosazují respektování ostatních kultur atd. Co se stane, když budeme až příliš multikulturní? Ztratíme naší kulturu. Myslím si, že si mnoho lidí v Evropě vůbec neuvědomuje, jak je Islám nebezpečné náboženství (i se mi příčí to nazvat náboženstvím, protože se mi to spíš zdá, jako absolutní nesvoboda a vymývání mozků). Někteří lidé u nás v ČR si žijí ve své "bublině" ve které řeší tyto následující věci: peníze, peníze, peníze... za peníze si kupují drahá auta, drahou elektroniku... a samozřejmě jsou toho názoru, že to jsou důležité věci, ale opravdu jsou? Pokud jednou neřeší peníze, tak řeší, jestli pojedou na dovolenou do Chorvatska a nebo jen na Mácháč (popř. Orlík ... ), aby ušetřili. Vím, že dost přeháním, ale někteří lidé takoví opravdu jsou. Byla jsem v zemích jako je Turecko, kde je Islám 99% náboženství, ale všechny turecké rodiny, které jsem poznala, byly normální, muž měl jednu ženu, nechodily zahalené, atd. Tunisko, v turistické části, ale přesto si pamatuji jeden moment, kdy jsme byly s babičkou na pláži a viděly jsme muslima s jeho ženou, která byla zahalená úplně, opravdu byly vidět jen v maličké mezírce oči. Moje vzpomínka?  V té době mi bylo 15 nebo 16 a cítila jsem trochu strach a trochu soucit. Nikdy jsem nebyla v zemi, kde bych viděla všechny ženy chodit zahalené, apod. Ani můj sen to není, se podívat do takovéto země, ale spíš by mě zajímalo, jaké to tam opravdu je, ale obávám se, že je to tam stejně hrozné, jaké to čteme v různých článcích, nebo slyšíme někoho vyprávět.

Moc se omlouvám, že jsem do mého litevského blogu tohle zařadila, ale myslím, že by se o toto téma měli lidé více a více zajímat a ne jen sedět doma a číst o tom a stěžovat si (což teď já dělám) ale opravdu začít něco dělat a hlavně hájit naši českou (evropskou) kulturu.

Vím, že je můj článěk trochu hektický, ale doufám, že ho pochopíte a nakonec mám pro vás mojí malůvku, kterou jsem kreslila, když jsem se měla učit a nechtělo se mi =)

 Tento zápis je z 24 října.

A tento zápis je z 9.11. (jak můžete vidět)