Ahoj, ahoj, ahoj, tak tohle je pravděpodobně poslední článek z Litvy (pokud mě nechytne psací nálada), protože dnes je pondělí a už v pátek ráno odlétáme z Vilniusu a zítřek je můj poslední celý den v Kaunasu! Jsem na sebe pyšná, protože jsem dnes dopoledne dopsala poslední seminárku, která má 15 stránek! Psala jsem ji asi tak 3 nebo 4 dny dohromady (už jí píšu tak 2 týdny s přestávkami) a dnes dopoledne jsem konečně napsala úvod a závěr a práci jsem poslala! Jen teď budu doufat, že mi tu práci uzná. :D To by bylo fakt špatné, kdyby mi jí ještě neuznala a napsala mi, že je špatná, nebo tak něco. Za chvilku se půjdeme s Jančou odhlásit z knihovny, ze Student Affair Office a z International Office a ve středu se půjdeme odhlásit z kolejí a odjedeme. Už se těším domů, protože teď už tu nemám co na práci a navíc všichni odjíždějí, takže se stále s někým loučíme a už je to takové smutné, že se nám prostě chce domů.

Ve Vilniusu ve čtvrtek se půjdeme projít po městě a na to se těším, protože Vilnius je krásný. Taky se možná uvidím s Radkou, se kterou jsem tu byla o prázdninách na EILC kurzu. To se ještě musíme domluvit. =) Nevím, co bych vám ještě napsala, to byl jen krátký článek, co budu dělat a že se těším domů. Tak vám posílám pusu. Pac a pusu :-*

Ahojky moji milí čtenáři. Opravdu už mi tu zbývá posledních 10 dní a vůbec se mi tomu nechce věřit, protože to hrozně uteklo. Už nechci omílat pořád dokola, jaký byl EILC kurz, takže už vám s tím nebudu zdržovat, ale zaměřila bych se na samotné studium na Erasmu. Teď jsem tu od začátku semestru 3 měsíce a týden, na jednu stranu mi to nepřijde moc dlouhá doba, ale je to stále čtvrt roku. Za čtvrt roku si v zahraničí zvyknete, ale jen pokud máte kolem sebe super lidi, které jsem já naštěstí měla, a proto jsem to tu hezky prožila a nestěžovala jsem si. Samozřejmě jsem měla občas špatnou náladu a těšila jsem se domů a chtěla jsem domů, ale stále převažují pozitivní věci, jako poznání nových lidí ze všech koutů světa, cestování, jiný přístup ke studiu a samozřejmě – zdokonalení se v angličtině.

 Tak včera byl fajn den, sice jsem neudělala nic do školy, ale viděla jsem na vlastní oči Ban Ki-moona a taky naši úžasní tenisti vyhráli Davis cup!!! (Větší radost mám z těch tenistů.) Za měsíc a kousek jedu domů a každému, kdo má tu možnost jet na Erasmus, bych to jen a jen doporučila. Uvědomíte si, jak máte rádi svou zem a jestli vám vůbec chybí. Mě chybí, ale spíš mi chybí lidi, kteří v ní žijí a mluví krásnou češtinou. Upřímně? Litevština mě už neskutečně štve, protože ji slyším všude. Ve škole, v klubu, na koleji, venku... prostě kam jdu, tam slyším litevštinu. Obdivuji lidi, co sem jedou na rok, protože na to už bych ale opravdu neměla. Asi před měsícem mi přišla nabídka jak z české, tak z litevské uni, jestli si chci prodloužit pobyt. Tak jsem se jen usmála a řekla jsem si, že opravdu nechci.

Teď mám hodně práce, takže se nadcházející dva týdny do konce výukového období opravdu nudit nebudu, pak už bude prosinec, kdy budu mít zkoušky (4) a bude to znamenat, že za necelé 3 týdny budu doma. Samozřejmě, že tenhle měsíc uteče nejpomaleji, protože jak je zvykem, čím víc se někam těšíte, tím pomaleji to utíká. Za 10 dní mám odevzdat dvě práce – jedna je esej a má mít libovolný počet slov, ale má se tam využít pozorování litevské společnost a teoretické poznatky z knížek, které jsme četli atd. atd. takže je to docela složité a další práce má mít 7-12 stránek (takže 8) a to má být zase založené na čtení jedné knížky, kterou ještě nemám, ale doufám, že ji budu mít od pátku do pondělí. Další práce bude mít kolem 20 stránek, ale nevím téma a nevím do kdy a poslední práce to bude esej kolem 5-7 stránek, ale tady je na esej poměrně dost požadavků. Takže tohle jsou mé práce, které musím napsat a nezačala jsem ještě s ani jednou. S jednou esejí čekám na schválení tématu a s další musím vymyslet téma, do toho budu mít ještě další ústní test z francouzštiny, další psací test z francouzštiny, midterm ze Social Relations (ve středu). Ani si to nechci nikam psát, co všechno mám mít na práci protože toho je dost. Nejvíc se bojím, že nedám předmět Sociology of Deviance, protože z midtermu jsem měla 6. Nevím, jestli si pamatujete, ale známkování v litvě je od 1 do 10 a 10 je nejlepší.

Dnes ráno bylo krásné počasí, svítilo sluníčko a byl mráz a teď? Zataženo. To je taky věc, to mě na Litvě štve – počasí. Já bych asi mohla napsat samostatný příspěvek, co mě na Litvě štve, ale nechci vás otravovat negativními věci.

Další věc, kterou bych ráda zmínila, je kauza o šátkách. Docela jsem se o to zajímala, samozřejmě jen prostřednictvím internetu, ale opravdu bych vám doporučovala (jestli vás to zajímá) si přečíst oficiální vyjádření ředitelky školy, protože to, co jsem četla na všech internetových denících (idnes, ...) tak mám takový pocit, že to tak příšerně překroutily, až to není hezké. Naštěstí jsme stále svobodná země, kde můžu vyjádřit svůj názor. Představte si situaci, kdy by evropanka přijela do islámských zemí, do míst, kde všechny ženy musí chodit zahalené a vyšla by si v tričku! Co by se nejpravděpodobněji stalo? Asi by ji ukamenovali nebo něco podobného. Ale u nás v Evropě všichni prosazují respektování ostatních kultur atd. Co se stane, když budeme až příliš multikulturní? Ztratíme naší kulturu. Myslím si, že si mnoho lidí v Evropě vůbec neuvědomuje, jak je Islám nebezpečné náboženství (i se mi příčí to nazvat náboženstvím, protože se mi to spíš zdá, jako absolutní nesvoboda a vymývání mozků). Někteří lidé u nás v ČR si žijí ve své "bublině" ve které řeší tyto následující věci: peníze, peníze, peníze... za peníze si kupují drahá auta, drahou elektroniku... a samozřejmě jsou toho názoru, že to jsou důležité věci, ale opravdu jsou? Pokud jednou neřeší peníze, tak řeší, jestli pojedou na dovolenou do Chorvatska a nebo jen na Mácháč (popř. Orlík ... ), aby ušetřili. Vím, že dost přeháním, ale někteří lidé takoví opravdu jsou. Byla jsem v zemích jako je Turecko, kde je Islám 99% náboženství, ale všechny turecké rodiny, které jsem poznala, byly normální, muž měl jednu ženu, nechodily zahalené, atd. Tunisko, v turistické části, ale přesto si pamatuji jeden moment, kdy jsme byly s babičkou na pláži a viděly jsme muslima s jeho ženou, která byla zahalená úplně, opravdu byly vidět jen v maličké mezírce oči. Moje vzpomínka?  V té době mi bylo 15 nebo 16 a cítila jsem trochu strach a trochu soucit. Nikdy jsem nebyla v zemi, kde bych viděla všechny ženy chodit zahalené, apod. Ani můj sen to není, se podívat do takovéto země, ale spíš by mě zajímalo, jaké to tam opravdu je, ale obávám se, že je to tam stejně hrozné, jaké to čteme v různých článcích, nebo slyšíme někoho vyprávět.

Moc se omlouvám, že jsem do mého litevského blogu tohle zařadila, ale myslím, že by se o toto téma měli lidé více a více zajímat a ne jen sedět doma a číst o tom a stěžovat si (což teď já dělám) ale opravdu začít něco dělat a hlavně hájit naši českou (evropskou) kulturu.

Vím, že je můj článěk trochu hektický, ale doufám, že ho pochopíte a nakonec mám pro vás mojí malůvku, kterou jsem kreslila, když jsem se měla učit a nechtělo se mi =)

 Tento zápis je z 24 října.

A tento zápis je z 9.11. (jak můžete vidět)

Kdo by to byl řekl, že jsem tu už čtvrt roku. Přece jenom měsíc, dva měsíce zní nějak, ale čtvrt roku, to už je opravdu doba na to, poznat zemi jako takovou, poznat kulturu a zvyknout si na to. Mám štěstí, že Litva není zas tak odlišná od Čech a proto jsem si tu zvykla poměrně snadno. Přesně za měsíc a půl touhle dobou už (doufám) budu doma a budu si užívat vánoční atmosféru a musím vám říct, že se na to neskutečně těším. Prostě jen na to být v Čechách, poslouchat jak se lidé baví česky, číst české nápisy a české noviny a hlavní být s rodinou. Jediná věc, na kterou se domů netěším, je to, že tam nebude někdo, kdo tam byl se mnou 12 let a teď tam na mě najednou nečeká =( ... Miki.

Dnes je neděle a byla jsem na mši v kostele, za celou dobu co tu jsem (na studiu, neberu v potaz EILC kurz) jsem si ani jednou neudělala čas na to, aspoň se zajít na mši podívat, stále jsem někde o víkendu byla, a nebo jsem byla unavená a spala jsem a tak konečně dnes jsem tam zašla. Jako obvykle jsem ničemu kromě pár slovíček, z kterých si ale smysl věty neposkládám, nerozuměla. Atmosféra byla v kostele příjemná a jediné, co mě trochu mrzelo, že když se přeje "Pokoj s tebou" / "Pokoj vám" tak si se mnou nikdo nepodal ruku, ale možná kdybych byla akčnější, mohla jsem ji podat někomu první.

Včera jsme byli s holkama a s Dalem na koncertě v jednom domě, kde byla původně výrobna bot a pak tam tvořili umění různí umělci (obrazy, fotky, pomalované stěny...). Hrála tam nějaká litevská, prý dost známá skupina, ale bohužel nevím její jméno (i když, vám by bylo stejně k ničemu :D ) Holkám se to líbilo, Dalemu nevím a mě ne, protože se to do toho prostředí podle mě nehodilo. Nedokážu říct, co to bylo za styl, ale byl v tom pop a to mi k té atmosféře prostě nesedělo, ale zajímavé to tam bylo určitě. Pak jsme šly s Jančou a s Viki (její kámoška, která studuje ve Vilniusu) na Kebabai a Dale s Anet šli na koleje.

Dnes bych měla psát a napsat seminárku a prezentaci na téma Social Pedagogy in the Czech Republic, ale jako vždy se mi do toho nechce, ale aspoň se budu snažit. Teď je tu přesně 12 hodin, tak ještě nejsem unavená, tak bych se do toho měla pustit. Držte mi palce. Prezentaci mám ve středu a mimochodem jsem se to dozvěděla v pátek. Profesorka mi na začátku semestru řekla, že budu mít prezentaci (před litevskými studenty) na konci listopadu, 13. listopadu se mi jako konec nezdá, ale aspoň to budu mít za sebou. Tak se mějte a smějte. 

Ahojky tak upřímně se omlouvám, že jsem tak dlouho nenapsala. Za poslední týden a půl se toho dost událo. Byly super chvíle i trošku horší, ale nakonec všechno dobře dopadlo a tak jsem se až teď dostala ke psaní.

Litva – Lotyško (večerní Hora křížů, Jurmala a Riga) 18. – 20. 10.

Moji kamarádi z Vilniusu a i z Kaunasu se spolu domluvili, že pojedou na výlet Litva – Lotyško – Estonsko, na celý týden. Já jsem bohužel na celý trip nemohla a tak jsem se rozhodla, že s nimi pojedu jen na víkend, protože jsem už dlouho plánovala, že chci navštívit Rigu. Kluci půjčili auta (dvě velké dodávky). Vyjelo se v pátek odpoledne po škole, každé auto jelo samostatně, protože jedno auto jelo pro nás do Kaunasu a tak by se nevyplatilo a bylo by zbytečné, aby sem jela obě auta. Navečer, když se pomalu začalo stmívat, jsme dorazili na Horu křížů, kde byl plánovaný sraz s druhým autem. Bylo světlo, ale už byl vidět krásný velký měsíc na obloze a Hora křížů tak působila velice tajemně. Procházeli jsme si s poklidem horu křížů a pozorovali krásný západ slunce. Podívat jsme se byli i v blízkém kostele, o kterém jsem neměla ani tušení, protože když jsme byli na Hoře křížů s rodiči, Janičkou a Radkem, tento kostel byl celý schovaný v mlze. Pak konečně, když už byla tma, přijelo druhé auto a mohli jsme vyjet směr Riga.

Cesta do Rigy probíhala docela v klidu, až pak najednou naše auto zastavilo na krajnici a podle vůně bylo jasné, že se stalo něco s kolem. První akce byla, že kluci zkusili kolo dofouknout (musím zmínit, že v našem autě byli dva kluci a sedm holek), ale po pár ujetých metrem bylo jasné, že se kolo musí vyměnit. Další problém byl, že jsme nemohli najít hever, potom, co jsme zastavili asi tři auta, se Martina ze Slovenska pořádně podívala pod sedačku a hever hned našla. Další věc byla, že hever byl nízký, ale nakonec se to podařilo a kolo vyměnili. Já jako nezávislý účastník jsem postávala vedle auta, směrem k příkopu (aby mě nesrazilo auto) a pozorovala, jak se věci vyvíjejí. Během tohoto postávání jsem také zjistila, že můj mobil je náchylný k nízké teplotě (asi kolem 0°). Ještě před tím, než se nám podařilo vyměnit kolo, přijelo druhé auto (ale jen dva kluci, protože zbytek nechali v McDonaldu), aby nám pomohlo. Někdo by si řekl, že tím akční část "Cesta do Rigy" skončila, ale opak je pravdou. Do hostelu jsme totiž přijeli asi o dvě a půl hodiny později (vynechala jsem část, že odpoledne se Martina rozhodla, že s námi také pojede a pojedeme spolu v neděli domů z Rigy autobusem a při zamlouvání hostelu zjistila, že hostel máme zamluvený až na nadcházející týden a tak jsme díky ní měli kde spát, protože zamluvení změnila) a ubytovatel nám řekl, že povlečení na postele nemá, protože nevěděl, že přijedeme a že musíme počkat do dalšího dne. Takže naše noc vypadala tak, že jsme spali v nepovlečených postelích v pokoji pro cca 16 lidí s dalšími poněkud staršími pány, kteří chrápali a nevoněli příliš vábně, ale za cenu 9 eur (225 kč) na dvě noci, co byste chtěli.

Další den ráno jsme se už probudili do krásného slunného dne a vyjeli jsme autem směr Jurmala (přímořské turistické městečko), kde jsme prošli třídou, kde byly různé stánky a došli jsme až k moři a podél pláže jsme se zase vrátili k autům. Pak jsme jeli do Rigy, kterou jsme prošli, došli jsme si na "typické lotyšské jídlo" bramboráky a navečer jsme jeli zpátky do hostelu. V hostelu jsme si trochu odpočali, a protože byla sobota večer, jeli jsme znovu do centra, kde jsme navštívili takový trochu "underground klub" a pak ještě jeden, kde byl punk-rockový koncert. Sice jsme slyšeli jen tři písničky, ale stálo to za to. Potom už bylo docela pozdě a tak jsme zašli do McDonaldu a pak jsme taxíkem v 5 lidech jeli na hostel. Vyspali jsme se už v povlečených postelích a v neděli ráno jsme já s Martinou jely autobusem do Kaunasu a ostatní pokračovali autem směr Estonsko. Výlet to byl super a jsem moc ráda, že jsem viděla Rigu za krásného počasí.

Estonsko – Finsko – Švédsko (Tallin, Helsinki, Stockholm) 26. – 28. 10.

Ve čtvrtek (25. 10.) za mnou přijel na návštěvu Míša, takže si dovede představit, jakou mám radost. Ještě, než začnu psát o našem super výletě, bych zmínila, že dny mezi návratem z Rigy a příjezdem Míši byly dost těžké, protože jsem musela dokončit jednu seminárku, další seminárku napsat a ještě jsem měla dva midtermy  (testy v půlce semestru) a to z angličtiny a z francouzštiny, ještě nevím výsledky, ale myslím a doufám, že dopadly dobře. Seminárky se mi také povedly napsat, ale hodnocení stále nevím. Co vím je, že jsem již splnila jeden předmět (Sociální psychologii) a mám z ní 4 kredity. Jupííí.

V pátek ráno jsme s Míšou nasedli na vlak do Vilniusu, a když jsme tam přijeli, došli jsme za Vlastou (Týnou), nechali si u něj věci, abychom je nemuseli tahat, až si budeme procházet Vilnius. Vilnius je krásné město, byla jsem tam potřetí, ale přijde mi, že jsem nikdy neměla pořádně čas na to, si ho projít, tak snad se ještě čas za ty další dva měsíce najde. Došli jsme si s Míšou na jídlo, koukli jsme se na hlavní náměstí a pak jsme si skočili k Vlastovi pro věci a jeli jsme na českou ambasádu, kde jsme (jako správní občané ČR) si odvolili. Pak jsme šli nakoupit a na sraz, odkud se jelo na nás trip. Vyjelo se v 8 večer z Vilniusu a v 6 ráno jsme dojeli do Tallinu, já už jsem docela zvyklá v autobuse spát, takže jsem se vyspala. V 8 ráno nám jel trajekt směrem Helsinki. Když jsme si brali věci z autobusu, bylo to vše tak trochu narychlo, takže jsem samozřejmě zapomněla v buse průvodce Helsinki, kterého mi poslala mamka z domova, ale to už se stává. Do Helsinek jsme přijeli v 10:40 a i když pršelo, náladu nám to nezkazilo a čas v Helsinkách jsme si užili. Dokonce jsme si i dali jídlo a to kebab, já ho měla s rýží a Míša s hranolky a stál nás každého jen 5 eur, což je na cenu v Helsinkách krásné. Byli jsme se podívat v evangelicko-luteránském kostele a také u Národního muzea Finska.

Odpoledne v 17:30 jsme už zase byli v lodi, ale ve větší a vypluli jsme směr Stockholm. Plánovaný příjezd (příplav :D ) byl v 10:00 místního času (ze soboty na neděli se měnil čas na zimní a vzhledem k tomu, že je jiný čas v Helsinkách a ve Stockholmu, tak jsme si naspali o dvě hodiny víc) a také jsme v 10 přijeli. Jako první jsme měli v plánu vidět Ericsson Globe Arenu a tak jsme vytáhli mapku a díky Míšovi jsme k ní došli správnou a nejrychlejší cestou. U Globe Areny je nějaké nákupní centrum, tak jsme si vyměnili peníze (samozřejmě jsme pak zjistili, že by bylo možná lepší vybrat z bankomatu, ale co) a šli jsme na nějaké autobusové nádraží. Po menší hádce, jak a kudy kam se dostaneme, jsme se došli zeptat a koupili jsme si lístky na metro a dokonce jsme i nastoupili na správné metro a dostali se do Old Town (Starého města) do centra. Počasí bylo nádherné a tak ve svitu sluníčka ještě více vynikly krásné stavby a domy v centru Stockholmu.

Viděli jsme Riddarholmský kostel, Královský palác s výměnnou stráží, Německý kostel i Radnici. Pak jsme si dali párek v rohlíku ve stánku a kopečkovou zmrzlinu v místní cukrárně a byli jsme spokojení. Pak už byl čas na to, se vydat zpátky na loď a tak jsme znavení došli do lodi, hodili jsme si věci do kajuty a pak jsme se šli koukat nahoru na palubu na vyplutí ze Stockholmu a pozorovali jsme ostrůvky až do setmění. Večer na lodi byl fajn, jen nám bylo divné, že jsme se v kajutě nesetkali s našimi spolubydlícími. Kolem 12 v noci, když už jsme šli na kajutu, že půjdeme spát, jsme holky konečně potkali a dozvěděli jsme se opravdu zajímavou historku! Loď odjížděla v 16:30, a pokud lidé přijdou po 16:15, tak se už na loď nedostanou, holky přišly o dvě minuty později, takže v 16:17 a už je na loď nepustili, i když je přemlouvali atd. Řekli jim, že mají dvě možnosti, buď si koupit jinou plavbu (což je dost drahé), a nebo zkusit stihnout loď na jednom ostrově (Mariehamn), kam se ale musí dostat zase jinou lodí. Takže holky si vzaly taxík do centra a dojely někam autobusem, pak pluly jinou lodí na ostrov Mariehamn a stihly naši loď. Myslím, že tohle je zážitek, o který bych opravdu nestála a jsem ráda, že jsme s Míšou naši loď stihli.

Než jsme se dozvěděli jejich příhodu, loď se začala (asi kolem 11) pořádně houpat a tak jsme samozřejmě museli jít zjistit ven, jak to tam vypadá. Venku pršelo a pořádně foukalo, takže jsme tam byli jen chvilinku, protože byl pořádně fujavec. Večer jsme si užili, byli jsme se podívat na karaoke (finština a švédština jsou poněkud zajímavé jazyky) a pak jsme ještě viděli revival Robbieho Williamse.

Německý kostel

V pondělí ráno jsme v pořádku připluli opět do Helsinek a asi za hodinu a půl nám jel trajekt do Tallinu, vše jsme stihli a kolem 14:30 jsme vyjížděli z Tallinu opět do Litvy do Kaunasu. Do Kaunasu jsme přijeli v 10 hodin večer do Starého města a tak jsme šli na autobus, protože pěšky je to asi půl hodiny. Sice jsme jeli trochu špatným autobusem, protože na křižovatce, kde jsem myslela, že pojede doprava, jel doleva, ale sejití ke kolejím trvalo ze zastávky asi jen 5 minut. Anet nám půjčila od Matúše kartu (kdyby ji na recepci chtěli), ale stejně jí Míša ukazovat nemusel, takže vše dobře dopadlo a my se šťastně a unaveně vrátili zpátky do Kaunasu.

                 Moc vás zdravím z Litvy. Mám hodně nových zážitků a příběhů, že opravdu nevím, kde bych měla začít. Takže začnu pěkně od začátku. Minulý pátek jsem byla na střední škole, ještě s Tsubasou (z Japonska) a Manuelem (z Itálie) povídat něco o České republice. Připravila jsem si prezentaci a naštěstí to proběhlo v pořádku, neudělala jsem snad moc chyb a všichni mě poslouchali, mohlo tam být asi tak 20 nebo 30 studentů. Samozřejmě, že se studenti po našich prezentacích zajímali nejvíce o Tsubasu a pak o Manuela, protože přece jenom Japonsko je dál a Itálie, no Itálie je prostě Itálie a moje Česká republika (na kterou jsem mimochodem hrdá) není tak daleko od Litvy a i když je samozřejmě krásnější než Litva, není pro litevce tak zajímavá. Po prezentacích jsme byli na obědě ve školní jídelně, na který nás pozvala učitelka angličtiny, která nás pozvala na tuhle akci, a povídali jsme si. Byla jsem spokojená, že jsem si procvičila AJ a i předstoupila před tolik lidí, a zkusila si mluvit. Tu samou prezentaci jsem měla v pondělí na hodině angličtiny a naštěstí to také dopadlo dobře. Profesorka mě pochválila a řekla mi, že se jí moje prezentace líbila, že jsem shrnula všechno zajímavé o ČR a hezky povídala, to mě moc potěšilo a byla jsem zároveň ráda, že to mám za sebou.

               Další věc se stala ještě v pátek večer. Koukala jsem na internet a jedna slečna z Čech, kterou neznám a studuje ve Vilniusu, dala na stránku na facebooku odkaz na slevu na výlet do Tallinu, Helsinek a Stockholmu na 3 dny s tím, že se jede autobusem do Tallinu a pak lodí a spí se dvě noci na lodi. Nabídka to byla opravdu výhodná, jenomže se to muselo zaplatit asi do 2 nebo 3 hodin a přes litevskou banku, já samozřejmě žádný litevský účet nemám, tak že jsem poprosila Daleho, jestli by to pro udělal, zaplatil a že bych mu dala peníze v hotovosti další den. Řekl "Of course." A já jsem se začala těšit. Domluvila jsem se s Míšou, že na tenhle výlet pojedeme spolu a že sem přijede autobusem 24. října z ČR a na tenhle výlet pojedeme 25. října večer. Další věc byla, že jsem si nevšimla, že se musí napsat na agenturu a zaregistrovat se na výlet (do 48 hodin) zjistila jsem to v neděli v noci, což bylo asi tak po 50 hodinách a začala jsem vyšilovat, napsala jsem hned e-mail na agenturu, že doufám, že je to v pořádku a že není problém, že píšu trochu pozdě a pro jistotu jsem další den ráno (mimochodem to bylo pondělí a měla jsem před prezentací) zapnula počítat a ještě jsem nás zaregistrovala přes jejich internetovou stránku (ráno jsem ještě psala Míšovi, ať mi pošle číslo OP), která byla v litevštině, takže jsem si ji musela přeložit. Naštěstí dopadlo vše dobře a jsme úspěšně zaregistrovaní na výlet.

               Další důležitá věc byla Culture night, měly jsme si (my 3 holky z ČR) připravit program, prezentaci a nějaké jídlo na ochutnání na čtvrtek večer. Na schůzce nám bylo řečeno, ať pošleme seznam (playlist) českých písní jedné slečně na mail a ať připravíme nějaké symbolické jídlo. Vzaly jsme to zodpovědně, připravily jsme palačinky a jednohubky, udělaly jsme prezentaci a i písničky jsme pečlivě vybraly. Jaké to překvapení nastalo, když jsme přišly na Culture night do baru, hospody, restaurace Punto jazzu a zjistily jsme, že jsme si měly přinést vlastní PC, stáhnutá videa z internetu a i stáhnuté písně z playlistu. Samozřejmě nám tyhle nejdůležitější informace na schůzce neřekli. Myslely jsme, že nám půjčí notebook lidi z Kazachstánu (kteří měli program jako první), ale po skončení jejich prezentace si šli notebook zase odnést na koleje a řekli, že nám ho nepůjčí (jak jsou mladí lidé z Kazachstánu hodní). Takže jsme poprosily Janču, jestli by nám půjčila noťas a já jsem s ní pro noťas skočila. Nakonec to dopadlo dobře, video Karla Gotta – Trezor i hezké video z youtube památky UNESCO se nám spustilo a prezentace taky dopadla dobře, stejně jako naše závěrečná hra "Do you speak czech?", během prezentace jsme publikum učily česká slovíčka jako "Dobrou chuť", "Dobrou noc", "Na zdraví" atd. Upřímně, byla jsem hrozně nervózní a asi taky pro to, se mi povedlo splést si slovíčko BEEF (hovězí) se slovem BEER (pivo). Chtěla jsem říct, že na obrázku můžete vidět svíčkovou (Beef sirloin with dumplings and vegetebale sauce) a začala jsem "Beer" no tak jsem řekla sorry a řekla jsem beef :D Po prezentaci nám každý říkal, jaký to bylo krásný a že se nám to povedlo, což mě opravdu moc moc moc potěšilo. Sice jsme po prezentaci neslyšely naše české písničky (které jsme si měly dát na fleshku a pustit samy) ale alespoň se nám s Jančou podařilo pustit jednu, takže zahrála jedna česká písnička od Kryštofů. Další zážitek z večera byl, že nám Matúš (slovák, co studuje v Brně) držel naší českou vlajku a následně s ní chodil hrdě uvázanou kolem krku, ale přece jenom, naše vlajka byla i vlajka slováků, tak k ní mají taky vztah. A samozřejmě ČEŠI a SLOVÁCI se mají rádi =) aspoň tady na Erasmu!!! Následně jsme se s vlajkou fotily (musím podotknout, že tu vlajku jsem přivezla já) a pak jsme s ní tancovaly na parketě, což byla fakt zábava a hlavně situace, kdy dvě češky hrdě  mávají českou vlajkou a okolo nich tancují kazaši a tleskají :D Byl to fajn večer, až na pár výjimek a jsem za něj ráda!!! =)

        Opravdu už musím jít spát, protože zítra přijedou rodiče a musím se vyspat a taky Janča už spí, tak tu nechci datlovat do rána... Co se týče školy, mám hrozně práce, ale postupuji. Děkuji Míře, že mi s tím pomáhá, moc si toho vážím a děkuju vám všem, kteří na mě myslíte! <3

 Ahoj, tak když to shrnu nejsem tu jeden měsíc, ale dohromady dva.... Jeden měsíc horší, další měsíc lepší... nepočítám do toho dva týdny doma, ty byly takový...jak to jen napsat, byly všelijaký.... Byly hezký chvilky, ale bohužel byly i horší chvilky, ale tak to v životě chodí. Teď jsem si přečetla jaký krásný komentář mi napsala babička k článku, musím vám říct, že jsem tak šťastná za rodinu, kterou mám. Není velká, ale lásky je tu více než v nějaké jiné obrovské rodině... =) Mám vás moc ráda...

Co mě teď štve? Tákže... byli jsme na cultural night, program mělo Německo, Slovensko a Portugalsko... =) Připraveny byly i ochutnávky jídel a nejvíc jsem toho ochutnala od našim bratrů =) a nevím...pak ostatní, že někam jdou a my s Anet, že jdem na koleje.... Šly jsme pozdravit Daleho a pak jsme šla každa do svého pokoje a od té doby mám nějakou špatnou náladu... Vlastně ani nevím, proč to sem píšu, protože vám to nic nedá...

Počasí je zvláštní, asi kolem 0 stupňů Celsia ráno a pak odpoledne bylo trochu tepleji, ale i tak, pěkná zima! Ale zase na druhou stranu svítilo sluníčko, což bylo hezký. Občas si potřebuju promluvit s někým tam od nás, ale ten někdo tu není a prostě to není takový si psát na fb, nebo si volat přes skype... nedá se to srovnat s osobním kontaktem, nedá. 

Na druhou stranu se nemám zas tak špatně, zítra jdu do nějaký školy, kde jsem v životě nebyla a tam budu mít prezentaci o ČR... =D No problem... Mám tam jet ještě se dvěma klukama, který znám z EILC kurzu, tak doufám, že tam nepojedu sama :D =) Jestli jo, tak budiž. Zítra nám odpadla AJ i FRJ, takže mám vlastně volno. O víkendu už začnu psát práci na Sociální psychologii a nejradši bych jí celou napsala, myslím, že by se to dalo zvládnout, ale musím se nad tím zamyslet. =) Tak vy na mě myslete. Děkuji =) Ačiu =)

Dnes jen krátce... =) 

 Hoj ahoj, tak v letošním semestru je to udělané tak, že se pět sobot v semestru (září, říjen, listopad) jde do školy. První sobotu je rozvrh podle pondělí, další podle úterý atd. Takže do školy půjdu dohromady 4 soboty... no... je to jedním slovem otrava. Už ve čtvrtek večer mě tak trochu začalo bolet v krku, tak jsem celý pátek mimo školu ležela a představa sobotních dvou vyučovacích hodin ve škole byla strašná. Profesorka na AJ nám sdělila, že je velice důležité v sobotu přijít do školy, protože se bude dělat docházka, tak jsem v sobotu v 7 ráno vstala, stříkla si do krku oblíbený JOX a vyrazila do školy. Žádná docházka se nedělala a studentů tam byla asi půlka... No shrnu to, nemusela jsem tam chodit.

Po škole jsem došla na koleje a oznámila jsem Janě, že odpoledne nikam nepůjdu, protože už jsem napsala kamarádovi z Pardubic, který je teď na Erasmu ve Vilniusu a měl přijet do Kaunasu, že mi není dobře, zůstanu v posteli a velice mě mrzí, že se neuvidíme. Další věc byla, že Janě měl ten den přijet také kamarád z Vilniusu, kterého zná z EILC kurzu z Klaipedy. Řekla jsem jí, že můj kamarád má přijet v půl 2 a že přijede ještě s někým, Jana mi oznámila, že její kamarád přijede s jakýmsi "Týnou" a já říkám, no ten můj kamarád Vlasta má na facebooku přezdívku Týna, takže nám to došlo, že tito dva naši kamarádi, o kterých jsme netušily, že se znají, přijedou stejným autobusem a ještě spolu. V euforii jsem tedy změnila názor a řekla jsem, že jdu samozřejmě s nima. Už mi bylo líp a pořádně jsem se oblékla a vyrazily jsme na autobusou zastávku. Shledání proběhlo v pořádku a tak jsme se všichni vydali na procházku po Kaunasu. Restaurace, ve které jsme si chtěli dát něco k jídlu, byla plná a další byla zavřená, tak jsme pokračovali do starého města, kde jsme se usadili v příjemné restauraci a dali jsme si čaje a pivo. Jídlo jsme si objednali asi až za hodinu, ale nevadilo to, protože v hospůdce byla hezká atmosféra a my jsme si hezky česky a slovensky povídali. 

Když jsme si dostatečně poseděli, šli jsme dále objevovat Kaunas, teda spíš kluci, protože my s Jančou už ho docela známe. Navečer se šel Vlasta ubytovat do hostelu a já, Janča a Tomáš jsme šli na kolej. Rozmýšlela jsem se, jestli večer půjdu s nimi do baru na disko a nakonec jsem se nechala přemluvit. Večer to byl fajn, dala jsem si čaj a lehce po půlnoci jsem ostatní poprosila, ať mě jdou vyprovodit, takže jsem nešla na kolej sama. V neděli ráno jsem se probudila a už mi bylo o dost lépe, takže čajíčky s medem a s citrónem pomohly. V neděli jsme se ještě byli podívat na pár místech v Kaunasu, například na vyhlídce na terase jednoho kostela, který je na kopci a já jsem tam za skoro dva měsíce, co jsem v Kaunasu, ještě nebyla. Pak jsme byli na obědě a navečer kluci odjeli.

Další věc, kterou bych chtěla napsat je to, že  jsem si dneska koupila letenku domů :D Ano a stála jen cca 1200,- a je na 20.12. takže mě čekejte na letišti :D Řekli nám o tom kluci, že je nějaká nová společnost a má výhodné ceny, tak jsme si letenky hned "zabukovaly" :D s Jančou a zakoupily. Není to jediná věc, co jsem si koupila, včera jsem si volala s Míšou a neměla jsem co dělat na internetu, tak jsem projížděla nějaké slevy a našla jsem slevu: Výlet na vánoční trhy do Drážďan v Německu a tak jsem hned dva poukazy koupila na 21. 12. Takže plán na konec prosince je takový, že přiletím z Litvy 20. a hned 21. pojedeme na den s Míšou do Drážďan. Mám ráda své nápady. =) 

To je asi pro dnešek všechno, kdyby vás něco zajímalo napište. Pac a pusu z Litvy =) 

P.S. Dnes po 2 týdnech svíííítilo slunííííí, sice byla fakt zima, ale to sluníčko to napravilo =)