Týden v Napoli s rodiči

Ahojky čtenáři, tak se vám opět hlásím po nějakém čase. Rozhodla jsem napsat dva blogy, protože prostě musím napsat o tom, jak jsme se měli v Itálii s rodiči, než to zapomenu a potom je tu dalším z mých výletů a to na Sicílii do města Palermo, takže to nemůžu vynechat.

Tak rodiče přiletěli v sobotu 11. listopadu letadlem, kterým potom odletěl Míša. Po přivítání jsem se rodičů ptala, jestli jim nevadí, že půjdeme na trochu vzdálenější zastávku autobusu, který je ale zase o 4 eura levnější a rodiče souhlasili. Jeli jsme takovým dost starým autobusem, který se všemožně klepal a hýkal a taťka z toho byl trochu překvapený a ještě jeden dodatek, když jedete v Itálii autobusem, přijdete tam a štípnete si lístek, ale může se stát, že stroj na označování nefunguje. To se právě stalo nám a mě poprvé, tak jsem nevěděla, co dělat, ukazovala jsem to řidiči a ten, že mám zkusit ten vzadu, ale nefungoval ani vzadu tak jsem se prosebně koukala na ostatní cestující a nakonec jeden pán vytáhl propisku, vzal moje lístky a na všechny napsal do kolonky, která je na to připravená – číslo busu, datum, čas. Když totiž nefunguje označovač, můžete si lístek "označit" sami anebo vlastně ani nemusíte, ale my jsme byli poctiví, také pro jednou... (legrace). Pak jsme naštěstí vystoupili na správné zastávce a vydali jsme se společně do kopce směr mé koleje. Věděla jsem, že rodiče budou z Neapole u vytržení, ale že až tak, to jsem nečekala, ale je pravda, že když jsem přijela do Neapole poprvé a šla jsem s mým těžkým kufrem na koleje, byla jsem překvapená také. Na recepci nebyla Alesandra, která jako skoro jediná umí anglicky, ale byl tam někdo jiný a ten Alesandře zavolal a ještě tam byl navíc na recepci jeden Ital, který už je starší, ale bydlí na koleji a studuje tu a nějak tak anglicky umí, tak překládal. Protože pokoj, ve kterém byl Míša, ještě nebyl uklizený, tak rodiče dostali pokoj ve 4. patře s opravdu nádherným výhledem na Neapol a na Vesuv! A měli dvě okna! My máme s Musthag jedno a ještě je navíc takové zabílené, takže přes něj ani není vidět, jen nahoře cca 40 cm, ale to byste museli vylézt na stůl, takže výhledy z okna si tu bohužel neužívám, ale alespoň jsem měla možnost vidět ten výhled týden, když tu byli rodiče.

Tak abychom se už dostali někam dále – první den jsme se byli podívat v kostele Gesù Nuovo a v klášteře di Santa Chiara (svatá Klára).

Byli jsme i na prohlídce kláštera a bylo to moc hezké, viděli jsme i dokument, jak byl během 2. světové války klášter a kostel bombardován. Bylo to opravdu zničené, ale ne všechno a byl znovu vybudovaný. Pak jsem ukázala rodičům odpolední Piazzu Bellini – asi už jsem o tom psala, tam se chodí na pivko, víno či spritz, popovídat a poznat nové lidi. Tak jsme si dali pivo a rodiče koukali, jak to všechno zařídím. Pak jsme se navečer šli podívat přímo do kostela di Santa Chiara, protože před tím byl zavřený a byly jsme na prohlídce jen kláštera. Potom jsme šli na koleje a další den jsme se rozhodli jít na Funicolare – něco jako zubačka a vyjeli jsme na kopec Vomero a šli jsme se podívat na hrad Castel Sant'Elmo (hrad svatého Eliáše). Byl prostě nádherný výhled. Pak jsme šli ještě na prohlídku kláštera svatého Martina, který je přímo vedle hradu a nyní ho postupně rekonstruují. Poté jsem šla já napřed a šla jsem něco nakoupit a rodiče šli pomalu na koleje. Já jsem myslela, že půjdu do jednoho supermarketu na Montesanto – byl zavřený, pak do dalšího – také zavřený, takže jsem došla až do známého supermarketu Sole. Ona totiž byla neděle a mě nenapadlo, že budou všechny zavřené. Večer jsme si objednali pizzu a koukli jsme se na film Avanti! neboli v ČJ – Nebožtíci přejí lásce. Moc hezký film a vtipný a hlavně se natáčel na Ischii, Capri nebo Sorrentu. A právě na Ischii jsme měli v plánu jet další den. Ještě taková zajímavost o pizze – nejdřív jsem je objednala v jedné pizzerii a pak mi přišel mail, že objednávka byla zrušená, tak jsem je objednala v jiné a psali – doručíme vám to v ten a ten čas a tak si říkám, dobře, půjdu tak 10 minut před tím domů – jenže, oni přišli dříve a sháněli mě po celých kolejích – nakonec nás našli díky tomu staršímu Italovi, co bydlí na kolejích a studuje. Tak nejdřív jsem myslela, že je to ta zrušená objednávka, ale naštěstí co byla ta další, kterou ale měli doručit až o cca 40 minut později! No Itálie – buď přijdou o nevím kolik hodin pozdě, a nebo přijedou dřív, to si nevyberete. Další den jeli rodiče ráno směr Ischie a já jsem šla do školy a jela jsem za nimi později. Před tím, než trajekt vyplul jsem snědla 3 tuňákové toasty a pak jsme vypluli a už mi bylo jasné, jak mi bude, loď se neskutečně houpala, ale já statečně seděla na horní palubě (já a jeden pán) a aspoň vítr mi dělal trochu lépe. Naštěstí loď nejela dlouho a když jsme přijeli na Ischii, byla jsem šťastná. Koupila jsem si lístky na bus a jela jsem směr Forio, kde už čekali rodiče. Ubytovali jsme se a večer jsme šli na večeři. Rodiče měli pro sebe pokoj a já také. Byli jsme v bezvadné restauraci, jídlo bylo skvělé. Musím se naučit typické italské spaghetti a budu vám je doma dělat! Žádný kečup a sýr nebo protlak a kdoví co! J Tak pak jsme si koupili pár piv a šli jsme na pokoj. Tam jsme si zahráli srandovní hru Tukan a pak jsme šli spát. Naštěstí v mém pokoji fungovalo topení, tak jsem si zatopila. V noci mě ale probudila hrozná bouřka a šla jsem se podívat, jestli náhodou neteče do pokoje a ono teklo, byla tam taková kaluž, ale naštěstí se vyhnula mému batohu, tak jsem všechny své věci dala na vyvýšené místo a spala jsem dále. Ráno jsme se najedli, měli jsme totiž v ceně i snídani a vyrazili jsme směr kostelíček z filmu Nebožtíci přejí lásce. Pršelo, takže teda nic moc, ale schovali jsme se nejdřív v jiném kostelíku a pak jsme šli do toho z filmu, už přestávalo pršet, tak jsme byli moc rádi. Pak jsme si došli na pizzu a dali jsme si dvě. Byla výborná. Dále jsme měli v plánu najít přírodní horké prameny, tak jsme jeli autobusem a pak jsme museli jít asi kilometr dolů k moři. Když jsme tam přišli, tak jsem sundala oblečení a vběhla jsem do moře, venku byla zima, zataženo, ale alespoň nepršelo a voda v moři? Opravdu byla teplá, nebyla teda horká nejdřív, ale taková vlažná a potom jsem už už chtěla jít z vody, ale uviděla jsem takové hezké místo, tak jsem tam šla a vážně tam byla horká voda, a kdyby nebyli vlny, asi bychom to ani s mamkou nevydržely! To bylo skvělé. Tak jsme se tam chvilku cákaly a nejhorší bylo teda jít ven z vody! Taková zima! Ale byl to úžasný zážitek. Pak jsme šli nahoru zase trochu jinou cestou a už byl čas vrátit se. Už se začalo stmívat, takže jsme jeli trajektem ve tmě.

Další den byla středa a pobyt už se začal chýlit ke konci. Ve středu jsem šla do školy a pak přišli rodiče, ukázala jsem jim školu a dokonce jsme objevili nový východ ze školy. Je opravdu obrovská a je to labyrint! Vážně! Poté jsme se šli podívat na náměstí Plebiscito a dali jsme si pizzu fritu. Dále jsme šli na Castel dell'Ovo, který je přímo u moře. Pak mamka jela autobusem a já s taťkou jsme šli nakoupit a směr na kolej. Ve čtvrtek pršelo, takže jsme navštívili Archeologické muzeum i s Catrinou a pár kostelů. V pátek jsme byli na výletě v Pompejích, bylo nádherné počasí, takže poslední den rodičů v Napoli se krásně vydařil. Jo nedivte se, že někdy píšu Neapol a někdy Napoli – Napoli je to italsky a tohle slovo používám prostě častěji, anglicky je to zase Naples [nejpls], takže zase jiné slovo J

Tak tyhle dva týdny byly opravdu náročné – nejdřív jsem tu měla Míšu a pak rodiče, takže jsem byla šťastná, že si můžu o víkendu zase odpočinout. Ahoj :-* pusu.

P.S. Jestli jsme našli nějakou chybu, budu ráda, když mi napíšete. Já to po sobě nečtu