Cestování v Itálii s Míšou

 Ahojky všichni, omlouvám se, že jsem tak dlouho nenapsala, ale měla jsem tu na návštěvě na týden Míšu a teď tu mám zase rodiče. Míša odletěl v sobotu ráno a tím samým letadlem, kterým odlétal, přiletěli rodiče, takže jsem na letišti počkala hodinku a už jsem neměla čas na stýskání po Míšovi, protože jsem se zase musela věnovat rodičům.

Teď bych vám ráda pověděla, co jsme zažili a jak jsme se měli s Míšou. Míša přiletěl 4.11. v sobotu ráno. Já jsem se ráno rozhodla, že půjdu na autobus, abych na něj počkala na letišti. Už ranní příhoda napovídala, že den bude zajímavý. Přišla jsem na zastávku, ze které měl jet autobus, ale na tabuli autobus vyznačený nebyl, po chvíli jsem uviděla dva lidi, kteří měli kufříky na kolečkách, tak jsem si říkala, že musí taky jet na letiště. (Ještě vsuvka – přímo na letiště jezdí autobus, co se jmenuje Alibus, ale lístek stojí 5 EURO, na letiště se dá dostat také normální MHD, je to malinko dál, ale lístek stojí jen 1,1 EURO) Tak jsem se jich zeptala anglicky, jestli čekají na ten samý autobus a řekli, že ano. Pak promluvili jen spolu a co myslíte – ano byli to češi, takže já za celou dobu nepotkám žádné čechy a potkám je, až když jedu pro Míšu na letiště. Tak jsme se bavili, že čekáme na ten stejný autobus, ale on nikde, tak jsme chvíli čekali a nic. Potom přijel jiný a ta holka říkala, že můžeme jet i tím, takže jsem se s nimi svezla, pak jsme vystoupili a koukala jsem do map, že jsem asi na půl cesty na letiště – tzn. od kolejí, když by se šlo pěšky, bylo by to 6 km, tak zbývaly 3 km. Rozhodla jsem se, že půjdu pěšky. Cesta byla zajímavá, podél hlavní silnice, na cestě jsem mimo jiné viděla i mrtvou kočku a také jsem musela jít ulicí, kde byl zákaz vstupu chodců, ale na letiště jsem se v pořádku dostala a dokonce ještě před příletem Míši! Shledání bylo krásné a pak jsme šli na bus – sice jsem se zapřísahala, že půjdeme na Alibus, že se mi už nechce chodit někam na bus, když ani nepojede, ale Míša řekl, že můžeme jít klidně na normální MHD, když je to levnější a tak jsme šli. Na kolejích jsme si chvilku odpočinuli, uvařili jsme si oběd a pak jsme vyrazili na vlakové nádraží Garibaldi na vlak směr Řím.

Cesta proběhla v pořádku a když jsme přijeli do Říma, zadala jsem název ubytování do google maps (dobře – velká rada – to nedělejte, radši si v mailu najděte vaší rezervaci a zadejte si tam adresu) a tak jsme šli na metro a jeli pár stanic a od stanice metra to mělo být kousek. Když jsme přišli na adresu, byl tam napsaný název ubytka, tak jsme zvonili a přes ten zvonek jsme se bavili s nějakou ženskou – pak šel někdo dovnitř, tak jsme tam šli a že zazvoníme u bytu, kde mělo být ubytování.

Zvonili jsme asi 3x nebo 4x a nikdo neotvíral, tak jsem šla zpátky a zvonila jsem znovu a znovu jsem se bavila s tou paní, ta mi pak řekla číslo pokoje a že nás pustí dovnitř, ale že tam není – takže nás pustila dovnitř nejspíše na dálku. Šli jsme dovnitř a slyšeli jsme, že v jednom pokoji někdo je, ale neklepali jsme. Tak jsme se trochu divili, že tam není nikdo, kdo by po nás chtěl občanky a tak. No šli jsme si nakoupit a pak že si uvaříme. Kolem 19 hodiny telefonát z booking.com, kde jsem zamluvila ubytování, a pán se nás ptal, kdy že prý dorazíme na ubytování. Tak říkám, ale my tu jsme, tak jsme se bavili asi 15 minut, mezitím pan z booking volal ubytovateli a z telefonátu poté vyplynulo, že jsme bohužel na jiné adrese. Prostě jsem zadala do mobilu do map název a nenapadlo mě pak řešit adresu, bohužel ubytování s tímto názvem je víc. Proč nás někdo pustil do špatného ubytování, když ani neměl naše jména na rezervaci, se neptejte, opravdu nevím, ale moje univerzální odpověď na nevysvětlitelné věci je – ITÁLIE! Jedinou nevýhodou bylo, že jsme museli zaplatit 20 EURO pokutu, protože jsme přišli později (měli jsme přijít do 18.00, to jsem věděla – proto jsme přišli v 17.00, ale do jiného ubytování). ALE abych pravdu řekla, byl tohle opravdu jediný zádrhel na celé týdenní dovolené a Míša během tohoto extempore zůstal úplně v klidu! Takže děkuji :-*.

Další den byla neděle a volný vstup na různé památku včetně Kolosea a Forum Romanum, které jsme navštívili jako první. Nejdříve Koloseum a pak část Forum Romanum, protože začalo pršet, byla bouřka a tak jsme se schovali na WC pro invalidy ještě s 3 lidmi z Ruska. Pak jsme chtěli jít dál, ale bohužel už se zavíralo – nevěděla jsem, že se na podzim a v zimě mění otevírací doba. Tak jsme se pak šli podívat na Kapitol, chtěli jsme do muzea, ale to bohužel zadarmo nebylo, tak jsme šli do jiného. Další den jsme se jeli podívat do Vatikánu – do Baziliky sv. Petra a pak jsme šli kolem Castel Sant'Angelo k Pantheonu a byli jsme v hooodně kostelích a bylo to fajn. Jediná nevýhoda byla, že jsme si dali napůl pizzu a pizzeria vypadala jako krásná italská, ale bohužel jsme dostali pizzu z mrazáku – to prostě poznáte. To se v Neapoli nestane! V úterý, v den našeho návratu do Neapole jsme se byli podívat na Aventinu a na Tiberském ostrůvku a ještě na druhé straně řeky Tiber a pak jsme se pomalu ale jistě vydali na Termini – vlakové nádraží. Přijeli jsme do Neapole, vlakometrem jsme dojeli na Montesanto a večer přišla Catrina, objednali jsme si pizzu a dali jsme si pár piv.

Ve středu jsme si prošli kousek Neapole a jeli jsme se podívat autobusem na pláž Gaiolu, sice se nemohlo až úplně tam, ale ukázala jsem Míšovi, co jsem chtěla, pak jsme si sedli k moři a užívali si pohled na Vesuv (italsky Vesuvio). Večer jsme si udělali lososa s rýží. Ve čtvrtek jsme vstávali brzo a šli jsme na Garibaldi a jeli jsme do Sorrenta, tam jsme si prošli Sorrento a pak jsem Míšovi chtěla ukázat Bagni della Regina Giovanna, taková nádherná zátoka v přírodě – vzdálená byla 3 km, tak že pojedeme autobusem, JENŽE, zastávky jsou na znamení a nějak jsme to neodhadli a přejeli jsme o 3 km – TAKŽE jsme vůbec na bus nemuseli čekat a mohli jsme rovnou jít, ale na druhou stranu jsme zase viděli na cestě k zátoce přes plot dva krásné oslíky! Když jsme tam došli, bylo krásně a opravdu se nám to tam líbilo. Pak jsme šli na jiný autobus a jeli jsme hodinu a půl do Amalfi – je to po cestě, jak mi už bylo jednou blbě, tak mi bylo blbě znovu, ale jen trochu. Amalfi jsme si prošli a pak jsme šli na pěší túru do hor. Bylo to tam nádherné, připadala jsem si jako v nebi, protože v Neapoli je furt ruch, furt něco slyšíte, sanitku, troubení aut, lidi, a najednou jsem byla v přírodě, kde jsem slyšela jen téci potok, prostě nádhera. Byly tam také takové staré polorozpadlé domy a pak jsme vyšli nahoru a viděli jsme ze shora Amalfi, také nádherné. Zpátky jsme jeli zase autobusem a usnula jsem, protože jsem byla unavená a také to mělo výhody, že mi nebylo špatně. Večer pršelo, tak jsme zůstali na koleji, i když Catrina chtěla jít ven.

V pátek jsme si dali už odpočinkový den, prošli jsme se k moři, došli jsme si na oběd, potom večer s Pinar a Catrinou na pizzu Sorbilo – nejlepší pizza v Neapoli a večer jsem Míšovi ukázala ještě Bellini – náměstíčko, kam se chodí mladí bavit. V sobotu ráno jsme šli na letiště pěšky – 6 km, ale bylo to pěkná procházka. Rozloučili jsme se, ale nebylo to smutné, za měsíc a kousek budu doma. No nebudu vám lhát, slzička mi ukápla, ale musela jsem se soustředit na to, že za chvilku jsou tu rodiče a musím se zase naopak věnovat jim. Zavolala mi ještě Janička, tak jsme si povídaly asi 15 minut a pak už přiletěli rodiče!

Tak tohle byl týden s Míšou, bylo to moc krásné a za chvíli už jsem doma. A ještě mě napadla jedna věc – až přijedu, tak vyberu svoje fotky Vesuvia (mám jim opravdu požehnaně) a udělám nějakou mini výstavu. Mějte se krásně a smějte se a buďte veselí! Vaše Anič