Tak včera byl fajn den, sice jsem neudělala nic do školy, ale viděla jsem na vlastní oči Ban Ki-moona a taky naši úžasní tenisti vyhráli Davis cup!!! (Větší radost mám z těch tenistů.) Za měsíc a kousek jedu domů a každému, kdo má tu možnost jet na Erasmus, bych to jen a jen doporučila. Uvědomíte si, jak máte rádi svou zem a jestli vám vůbec chybí. Mě chybí, ale spíš mi chybí lidi, kteří v ní žijí a mluví krásnou češtinou. Upřímně? Litevština mě už neskutečně štve, protože ji slyším všude. Ve škole, v klubu, na koleji, venku... prostě kam jdu, tam slyším litevštinu. Obdivuji lidi, co sem jedou na rok, protože na to už bych ale opravdu neměla. Asi před měsícem mi přišla nabídka jak z české, tak z litevské uni, jestli si chci prodloužit pobyt. Tak jsem se jen usmála a řekla jsem si, že opravdu nechci.
Teď mám hodně práce, takže se nadcházející dva týdny do konce výukového období opravdu nudit nebudu, pak už bude prosinec, kdy budu mít zkoušky (4) a bude to znamenat, že za necelé 3 týdny budu doma. Samozřejmě, že tenhle měsíc uteče nejpomaleji, protože jak je zvykem, čím víc se někam těšíte, tím pomaleji to utíká. Za 10 dní mám odevzdat dvě práce – jedna je esej a má mít libovolný počet slov, ale má se tam využít pozorování litevské společnost a teoretické poznatky z knížek, které jsme četli atd. atd. takže je to docela složité a další práce má mít 7-12 stránek (takže 8) a to má být zase založené na čtení jedné knížky, kterou ještě nemám, ale doufám, že ji budu mít od pátku do pondělí. Další práce bude mít kolem 20 stránek, ale nevím téma a nevím do kdy a poslední práce to bude esej kolem 5-7 stránek, ale tady je na esej poměrně dost požadavků. Takže tohle jsou mé práce, které musím napsat a nezačala jsem ještě s ani jednou. S jednou esejí čekám na schválení tématu a s další musím vymyslet téma, do toho budu mít ještě další ústní test z francouzštiny, další psací test z francouzštiny, midterm ze Social Relations (ve středu). Ani si to nechci nikam psát, co všechno mám mít na práci protože toho je dost. Nejvíc se bojím, že nedám předmět Sociology of Deviance, protože z midtermu jsem měla 6. Nevím, jestli si pamatujete, ale známkování v litvě je od 1 do 10 a 10 je nejlepší.
Dnes ráno bylo krásné počasí, svítilo sluníčko a byl mráz a teď? Zataženo. To je taky věc, to mě na Litvě štve – počasí. Já bych asi mohla napsat samostatný příspěvek, co mě na Litvě štve, ale nechci vás otravovat negativními věci.
Další věc, kterou bych ráda zmínila, je kauza o šátkách. Docela jsem se o to zajímala, samozřejmě jen prostřednictvím internetu, ale opravdu bych vám doporučovala (jestli vás to zajímá) si přečíst oficiální vyjádření ředitelky školy, protože to, co jsem četla na všech internetových denících (idnes, ...) tak mám takový pocit, že to tak příšerně překroutily, až to není hezké. Naštěstí jsme stále svobodná země, kde můžu vyjádřit svůj názor. Představte si situaci, kdy by evropanka přijela do islámských zemí, do míst, kde všechny ženy musí chodit zahalené a vyšla by si v tričku! Co by se nejpravděpodobněji stalo? Asi by ji ukamenovali nebo něco podobného. Ale u nás v Evropě všichni prosazují respektování ostatních kultur atd. Co se stane, když budeme až příliš multikulturní? Ztratíme naší kulturu. Myslím si, že si mnoho lidí v Evropě vůbec neuvědomuje, jak je Islám nebezpečné náboženství (i se mi příčí to nazvat náboženstvím, protože se mi to spíš zdá, jako absolutní nesvoboda a vymývání mozků). Někteří lidé u nás v ČR si žijí ve své "bublině" ve které řeší tyto následující věci: peníze, peníze, peníze... za peníze si kupují drahá auta, drahou elektroniku... a samozřejmě jsou toho názoru, že to jsou důležité věci, ale opravdu jsou? Pokud jednou neřeší peníze, tak řeší, jestli pojedou na dovolenou do Chorvatska a nebo jen na Mácháč (popř. Orlík ... ), aby ušetřili. Vím, že dost přeháním, ale někteří lidé takoví opravdu jsou. Byla jsem v zemích jako je Turecko, kde je Islám 99% náboženství, ale všechny turecké rodiny, které jsem poznala, byly normální, muž měl jednu ženu, nechodily zahalené, atd. Tunisko, v turistické části, ale přesto si pamatuji jeden moment, kdy jsme byly s babičkou na pláži a viděly jsme muslima s jeho ženou, která byla zahalená úplně, opravdu byly vidět jen v maličké mezírce oči. Moje vzpomínka? V té době mi bylo 15 nebo 16 a cítila jsem trochu strach a trochu soucit. Nikdy jsem nebyla v zemi, kde bych viděla všechny ženy chodit zahalené, apod. Ani můj sen to není, se podívat do takovéto země, ale spíš by mě zajímalo, jaké to tam opravdu je, ale obávám se, že je to tam stejně hrozné, jaké to čteme v různých článcích, nebo slyšíme někoho vyprávět.
Moc se omlouvám, že jsem do mého litevského blogu tohle zařadila, ale myslím, že by se o toto téma měli lidé více a více zajímat a ne jen sedět doma a číst o tom a stěžovat si (což teď já dělám) ale opravdu začít něco dělat a hlavně hájit naši českou (evropskou) kulturu.
Vím, že je můj článěk trochu hektický, ale doufám, že ho pochopíte a nakonec mám pro vás mojí malůvku, kterou jsem kreslila, když jsem se měla učit a nechtělo se mi =)
